Národní park Podyjí
Národní park leží na styku Českého masivu s Dyjsko-svrateckým úvalem. Zároveň se nachází na hranici areálů výskytu druhů rostlin a živočichů středoevropské lesní oblasti a tep-lomilných druhů, které se sem rozšířily z jihovýchodní Evropy. Tím je dána obrovská pestrost druhů rostlin a živočichů a zároveň jejich relativně velká koncentrace na poměrně malé ploše, což nemá v ČR obdoby. Pozoruhodností je i utváření zdejšího území. Snad nikde ve střední Evropě již není zachován úsek čtyřicetikilometrového říčního údolí, který by byl tak málo narušen lidskou činností a skýtal významné bohatství terénních tvarů. V údolí s průměrnou hloubkou 150 m je vyvinuto mnoho říčních meandrů, jsou zde suťová pole, skalní stěny a věže, rozsedlinové jeskyně a další fenomény.
Hluboké říční údolí je příkladem nejlépe vyvinutého údolního fenoménu mezi všemi řekami jihovýchodního okraje Českého masivu. U Vranova nad Dyjí, kde údolí vchází do národního parku, je jeho hloubka více než 200 m.
Okrajový zlomový svah byl vyzdvižen, což způsobilo zahlubování údolí. Z těchto sedimentů dnes vyčnívají tzv. ostrovní hory. Takovými místy jsou např. Pustý kopec u Konic či Skalky u Havraníků. Pro údolí Dyje jsou typické vyvinuté uzavřené meandry.
Jednou z největších zvláštností neživé přírody národního parku jsou pseudokrasové podzemní prostory – Ledové sluje u Vranova. Ledová výzdoba je v podzemí vyvinuta zejména na jaře, kdy voda zatékající do podzemí namrzá na podchlazených skalních blocích.
Z území národního parku a jeho ochranného pásma je dosud známo kolem 1 300 druhů cévnatých rostlin, asi 300 druhů mechorostů, více jak 800 druhů vyšších hub a také zhruba 300 druhů lišejníků. Podyjí je jedním z mála území České republiky, v němž jsou významně zachována přírodě blízká společenstva listnatých lesů.
V doubravách či dubohabřinách na zásaditých substrátech najdeme silně ohrožené druhy – evropsky významný střevíčník pantoflíček, korálici trojklannou, vstavač osmahlý a jiné orchideje, kterých je na území NP 16 druhů.
Unikátní poloha území na rozhraní dvou biogeografických celků a křižovatce migračních tras se jedinečným způsobem promítá i do druhové pestrosti fauny.
Z fauny obratlovců bylo v NP zjištěno 39 druhů ryb, 13 druhů obojživelníků, 8 druhů plazů, více než 200 druhů ptáků (asi 140 hnízdících) a 65 druhů savců.
Z obojživelníků je běžný mlok skvrnitý. Dalšími důležitými zástupci jsou např. čolek dravý, kuňka obecná, ropucha zelená, skokan štíhlý nebo skokan ostronosý.
Mezi nejvýznamnější plazy patří ještěrka zelená a užovka stromová, zajímavý je i první doložený nález zmije obecné na území parku.
Ptáci jsou druhově nejbohatší skupinou obratlovců. Z typických lesních druhů je výrazný čáp černý, holub doupňák nebo krkavec velký. Východní, otevřenější část parku s lesostepními formacemi hostí druhy, jako jsou dudek chocholatý, strakapoud jižní, skřivan lesní, či pěnice vlašská.
Význačnými zástupci savců jsou např. bělozubka bělobřichá, vrápenec malý nebo plch velký. Vydra říční a nově se šířící bobr evropský tvoří významnou složku říční fauny.
Skutečnost, že se Podyjí stalo součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000, snad není nutno připomínat. Je tím jen podtržen význam parku v rámci evropského pohledu.Zásadním smyslem existence NP je prezentace nenahraditelnosti a jedinečnosti hodnot divoké přírody.
